S pomalu se blížící účinností další části novelizace zákona č. 262/2006 Sb. (dále jen zákoník práce), se oči i široké veřejnosti začínají upírat na novou úpravu dovolené. Ta do stávající verze přinesla několik stěžejních změn.
Změna koncepce dovolené bude spočívat převážně v upuštění od dovolené za odpracované dny. Pro vznik nároku na dovolenou musí nyní zaměstnanec odpracovat minimálně šedesát dnů a délka dovolené je pak odvozována od počtu kalendářních měsíců. Toto pravidlo však podstoupí fundamentální změny.
Namísto platné koncepce vzniku nároku na dovolenou se stane stěžejní odpracovaná týdenní pracovní doba zaměstnance.
Zaměstnanci, který za nepřetržitého trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli konal u něho v příslušném kalendářním roce práci po dobu 52 týdnů v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby připadající na toto období, přísluší dovolená za kalendářní rok v délce stanovené týdenní pracovní doby vynásobené výměrou dovolené, na kterou má zaměstnanec v příslušném kalendářním roce právo. Přičemž výměra dovolené zůstává stejná, tedy nejméně čtyři týdny v kalendářním roce. Poměrná část dovolené bude činit za každou odpracovanou týdenní nebo kratší týdenní pracovní dobu jednu dvaapadesátinu stanovené týdenní nebo kratší týdenní pracovní doby vynásobenou opět výměrou dovolené, na kterou bude mít zaměstnanec právo.
Pokud zaměstnanec odpracuje více než stanovuje výše zmíněné pravidlo, prodlouží se délka dovolené vždy o jednu dvaapadesátinu dovolené za kalendářní rok za každou další odpracovanou stanovenou týdenní nebo kratší týdenní pracovní dobu.[1]
Krácení dovolené bude upraveno pouze pro případ neomluveného zameškání směny zaměstnancem. Krátit půjde jen o počet neomluveně zameškaných hodin. Doposud bylo možné krátit dovolenou o 1 -3 dny za jednu neomluvenou směnu. Neomluvená zameškání kratších částí jednotlivých směn bude možno sčítat.[2]
Novinkou bude převádění dovolené na zaměstnancovu písemnou žádost. Pokud s přihlédnutím k oprávněným zájmům vzniklo právo na dovolenou v příslušném kalendářním roce a ta část dovolené přesahuje čtyři týdny (u pedagogických pracovníků šest týdnů), půjde jej převést do následujícího roku.
Exkurzem do evropského práva bude implementace směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU), která prohlubuje práva vyslaných zaměstnanců zejména při dlouhodobém vyslání jako například překračuje-li doba vyslání dvanáct či případně osmnáct měsíců, měl by se dodatečný soubor pracovních podmínek, který má zaručit podnik vysílající pracovníky na území jiného členského státu, vztahovat rovněž na pracovníky, kteří jsou vysláni za účelem nahrazení jiných vyslaných pracovníků, kteří vykonávají stejnou činnost na stejném místě, aby bylo zajištěno, že toto nahrazení nebude využito k obcházení jinak použitelných pravidel.[3]
[1] Nový § 213 zákoníku práce
[2] Nový § 223 zákoníku práce
[3] směrnice EP a Rady (EU) 2018/957 čl. 11
Zdroj: zákon č. 285/2020 Sb.