V minulých dnech vláda a Poslanecká sněmovna České republiky schválili několik kontroverzních návrhů zákona, které podstatně ovlivní život českých občanů. Při trvající koronavirové a s ní v ruku v ruce jdoucí politické krizi, která přinesla již druhou historicky nejkratší výměnu ministra zdravotnictví, bylo třeba znovu prodloužit nouzový stav o měsíc1 za kterého lze jedině udržet trvání stávajících opatření.
Zákaz vycházení, který nyní platí od dvacáté první hodiny, by se měl posunout na dvacátou třetí hodinu. S tím by mělo dojít i k posunutí dovolené otevírací doby, ale stále pouze u obchodů, které mohou být nyní otevřené. Takovéto opatření zásadně omezuje základní lidské právo, a to svobodu pohybu. Svoboda pohybu je garantována jako základní lidské právo čl. 14 Listiny základních práv a svobod a myslí se tím oprávnění jakékoliv fyzické osoby pohybovat se po území ČR. Může být omezena pouze zákonem, jestliže je to nevyhnutelné pro bezpečnost státu, udržení veřejného pořádku, ochranu zdraví nebo ochranu práv a svobod druhých.2 Aby takový zákon mohl být přijat, bylo nutné prodloužit nouzový stav.
Jak jsme již dříve avizovali v článku o superhrubé mzdě, tzv. daňový balíček byl schválen. Podle Národní rozpočtové rady představuje toto schválení daňového balíčku největší zásah do daňových příjmů v historii samostatné České republiky. Čistý výpadek příjmů veřejných rozpočtů tak podle ní přesáhne sto miliard korun, tedy zhruba dvě procenta HDP. Důsledkem bude mimo jiné dosažení takzvané dluhové brzdy 55 procent HDP již v roce 2025. Ta stanoví hranici, při jejímž překročení musí vláda předložit návrh vyrovnaného nebo přebytkového státního rozpočtu a fondů.3 Daňový balíček obsahuje i již probírané zrušení superhrubé mzdy. Prezident Miloš Zeman dříve takové zrušení podpořil s podmínkou, že bude trvat pouze dva roky. Takové omezení daňové platnosti ale zákon neobsahuje.
2 Právnický slovník, Hendrych, D. a kol.; Nakladatelství C. H. Beck