V našem seriálu představení nejdůležitějších judikátů, které pomohly formovat právo EU tak jak ho známe dnes, je na řadě I. W. Cowan v. Trésor Public z roku 1989, který řadíme do kategorie judikátů mající vliv na volný pohyb osob a služeb.
I.W.Cowan byl jako turista ve Francii, když ho přepadli a okradli při východu z metra v Paříži. Francouzská policie bohužel pachatele nevypátrala, ovšem dle francouzského práva se Cowan obrátil na Výbor pro odškodnění obětí trestných činů při soudu prvé instance v Paříži, aby získal náhradu škody podle čl. 706‑3 trestního řádu.
Toto ustanovení dává možnost odškodnění ze strany státu mj. v případě oběti, jíž útok způsobil těžké psychické následky nebo zranění s určitými závažnými zdravotními následky v případě, že oběť nemůže toto odškodnění získat z jiného zdroje.
Dle francouzského zákona měl ovšem nárok na toto odškodnění buď osoby francouzské státní příslušnosti, nebo cizí státní příslušníci, kteří prokážou buď, že jsou státními příslušníky státu, který recipročně poskytuje stejná plnění na základě smlouvy s Francií a splňuje podmínky stanovené v této smlouvě, nebo že jsou držitelé povolení k pobytu. Z výše zmíněného vyplývá, že Cowan byl ve Francii pouze krátkodobě, tudíž na odškodnění neměl nárok.
Cowan se ovšem dovolával zákazu diskriminace podle čl. 7 Smlouvy EHS (článek 7 Smlouvy EHS je po novele Smlouvou o Evropské unii přečíslován jako čl. 6 Smlouvy o zákazu diskriminace). Tvrdil, že výše uvedené podmínky mají diskriminační povahu a že takové podmínky brání turistům volně se pohybovat do jiného členského státu, aby zde konzumovali služby. Představitel ministerstva financí odpověděl, že uvedená ustanovení se vztahují stejně na cizince s pobytem ve Francii jako na francouzské státní příslušníky, a že odlišení osob s trvalým pobytem od turistů je v souladu s komunitárním právem, které samo činí rozdíly mezi délkou pobytu příslušníka jednoho členského státu v jiném členském státě a spojuje ji s rozdílnými podmínkami.
Výbor pro odškodnění obětí trestných činů se proto rozhodl, že je třeba vznést předběžnou otázku ESD. „Jsou ustanovení čl. 706‑15 trestního řádu, která se týkají případů, kdy cizí státní příslušník, jenž se stal obětí násilného trestného činu ve Francii, má nárok obdržet odškodnění od francouzského státu, slučitelná se zákonem diskriminace upraveným v čl. 7 Smlouvy EHS?“
ESD se přiklonil na stranu Cowana a přestože se případ pohyboval v rozmezí trestního práva, které má být řízeno vnitrostátní jurisdikcí, komunitární právo by mu mělo dle Soudu nastavit určité mantinely. Jestliže komunitární právo zaručuje fyzickým osobám právo cestovat do jiného členského státu, pak ochrana těchto osob před újmou v tomto členském státě musí mít stejnou úroveň jako ochrana jeho státních příslušníků nebo osob s trvalým pobytem a je logickým důsledkem této svobody pohybu. Z toho vyplývá, že zákaz diskriminace se vztahuje i na příjemce služeb tak, jak je to v intencích Smlouvy i co se týče ochrany před rizikem útoku a práva získat finanční náhradu poskytovanou podle národního práva, pokud se realizuje toto riziko. Skutečnost, že tato náhrada je financována z veřejných prostředků, nemůže změnit pravidla týkající se práva zaručeného Smlouvou.
Zdroje: I. W. Cowan v. Trésor Public; Case 186/87