V rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3.3.2021 se soud vmísil do záležitostí rodiny a rozvržení péče o dítě, neboť považoval za důvodnou Ústavní stížnost, jež byla podána proti rozhodnutí odvolacího soudu, neboť své rozhodnutí založil toliko na jeho jednou vysloveném přání dítěte za konkrétních specifických okolností, a nikoliv na pečlivém a komplexním posuzování jeho zájmů, a to i při rozhodování o určení místa bydliště a místa výkonu povinné školní docházky.
V řízení týkajícím se úpravy výchovných poměrů k nezletilým dětem se přezkum Ústavního soudu soustředí zejména na posouzení otázek, zda byly za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte shromážděny veškeré potřebné důkazy s tím, že důkazní aktivita nedopadá na samotné účastníky, nýbrž na soud, zda hodnocení důkazů odpovídalo principům zakotveným v hlavě páté Listiny a ustanovením zákona č. 99/ 1963 Sb., občanský soudní řád, a zda byla veškerá rozhodnutí vydaná v průběhu řízení řádně a dostatečně odůvodněna.
Ústavní soud ve své judikatuře vymezil ústavněprávní kritéria pro rozhodování o úpravě výchovných poměrů k nezletilým dětem, jejichž naplnění v rámci přezkumu rozhodnutí obecných soudů s ohledem na konkrétní okolnosti daného individuálního případu vždy zkoumá. Mezi kritéria, která musí obecné soudy z hlediska nutnosti rozhodovat v nejlepším zájmu dítěte v těchto řízeních vzít v potaz, patří zejména: „(1) existence pokrevního pouta mezi dítětem a o jeho svěření do péče usilující osobou; (2) míra zachování identity dítěte a jeho rodinných vazeb v případě jeho svěření do péče té které osoby; (3) schopnost osoby usilující o svěření dítěte do péče zajistit jeho vývoj a fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a jiné potřeby; a (4) přání dítěte“.
Základním kritériem přitom musí vždy být především zájem dítěte, a nikoliv přání rodiče. Zájem a potřeby konkrétního dítěte je třeba posuzovat v každém jednotlivém případě zvlášť a se snahou o minimalizaci negativních důsledků pro dítě.
Ústavní soud má za to, že názory a přání nezletilé ohledně místa trvalého bydlení a školní docházky musí být vzhledem k odstupu času (od rozhodnutí prvostupňového soudu) znovu ověřeny, stejně tak jako rodinné a bytové poměry rodičů. Krajský soud nevzal v potaz novou partnerku otce.
V nejlepším zájmu dítěte je dle ÚS též stabilita školního prostředí. Zejména tehdy, když ostatní složky jeho života jsou proměnlivé, méně stabilní, méně trvalé (jak je to obvyklé při střídavé péči), je na místě mu ponechat alespoň nějaké pevné body – školu, kamarády, zájmové činnosti, kontakt s prarodiči. Jestliže je mezi rodiči spor o tom, kam má dítě chodit do školy, nelze místo školní docházky označit jen obvodem města nebo okresu. V tomto ohledu ani není z napadeného rozhodnutí zřejmé, proč má být bydliště dítěte určeno šířeji, v okresu Litoměřice, ale místo školní docházky výlučně v obvodu města.
Zdroj: Nález Ústavního soudu České republiky sp.zn. II.ÚS 1338/20 ze dne 3.3.2021