Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19.8.2021 vytvořil pořádek v tom, jak mají být daněny příjmy z provozování Airbnb. Pokud by snad někdo nevěděl, co je Airbnb, jedná se o službu, skrze kterou je poskytováno krátkodobé ubytování bytu/domu vlastníka či další osoby. Dlouho se vedly spekulace, zda by příjem ze služby měl být daněn jako příjem z nájmu či příjem z podnikatelské činnosti.
V judikátu se řešilo, zda má být tedy příjem daněn dle § 7 zákona o daních z příjmů, či za příjmy ve smyslu § 9 zákona o daních z příjmů. K tomuto bylo důležité určit, zda se jedná o nájem ve smyslu § 2201 an OZ či o ubytování dle § 2326 an OZ. Ustanovení o nájmu bytu lze na vztah poskytovatele ubytování a zájemce o něj aplikovat jen v případě, že účelem poskytnutí nájmu je zajištění bytových potřeb nájemce. K tomu lze odkázat též na nález Ústavního soudu ze dne 12. 3. 2001, sp. zn. II. ÚS 544/2000, v němž Ústavní soud uvedl, že současná potřeba bydlení nespočívá „pouze v přenocování, ale v celém komplexu zajišťování potřeb člověka v jeho materiální i duševní rovině“.
Na rozdíl od zajištění bytových potřeb člověka, poskytnuté ubytování skrze Airbnb nemůže naplnit zákonem předvídaný účel nájmu bytu, neboť nesaturují jeho potřebu bydlení, ale uspokojí jeho potřebu na ubytování, a proto je nutné jej klasifikovat jako ubytovací službu podle § 2326 OZ. V tomto směru soud uvádí, že právní norma výslovně rozlišuje nájem a poskytnutí ubytovacích služeb, a to jak v rovině soukromoprávní, tak i v dále navazujících posouzeních pro další veřejnoprávní vztahy, např. živnostenský zákon a dále v tomto případě pro určení charakteru příjmů zákona o daních z příjmů.
Pro zařazení příjmů je dále třeba také zkoumat, zda je tato činnost podnikáním ve smyslu § 420 OZ. Podstatné pak dle soudu bude především naplnění prvku soustavnosti. Soustavnost výkonu podnikatelské činnosti neznamená, že výdělečná činnost musí být ze strany podnikatele vykonávána nepřetržitě nebo trvale. V posuzovaném případě se správce daně touto otázkou zabýval, přičemž se zaměřil na prvek soustavnosti. Správce daně vyšel z výpisů z účtu, které mu žalobkyně sama předložila, správce daně z nich zjistil, že žalobkyně obdržela celkem 134 plateb z internetové platformy Airbnb za 8 měsíců. Vzhledem k množství plateb správce daně dospěl k závěru, že žalobkyně poskytovala ubytovací služby soustavně, čímž mimo jiné naplnila znaky podnikatele podle ustanovení § 420 OZ. Soud s takovým posouzením souhlasil.
Závěrem soudu tedy bylo, že nájem z Airbnb lze považovat za nájem z podnikatelské činnosti, neboť krátkodobý pronájem v tomto případě nenaplňuje potřeby bydlení a jedná se tak o přechodné ubytování, a tedy příjmy z Airbnb budou považovány nikoliv jako příjmy z pronájmu ale jako příjmy z podnikatelské činnosti ve smyslu § 7 zákona o daních z příjmů.
Zdroj: rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 6 Af 20/2020- 28