Dne 30.8.2021 zrušil Ústavní soud rozsudky obecných soudů, kterými byla porušena základní práva stěžovatelů na soudní ochranu a na ochranu před neoprávněným zasahováním do rodinného života zaručená čl. 36 odst. 1 a čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Věc se týkala určení rozsahu péče prarodičů o dítě, neboť s ním od jeho dvou měsíců trávili mnoho času, protože ho hlídali, když byla jeho matka v práci. Následně jim byl matkou kontakt přerušen. Okresní soud rozhodl meritorně napadeným rozsudkem tak, že prarodiče byli oprávněni se stýkat s nezletilým každé úterý od 15 do 18 hodin a každý třetí týden v měsíci od pátku 15 hodin do neděle 17 hodin.
Okresní soud shledal, že v nejlepším zájmu dítěte je udržovat kontakt s prarodiči, zatímco stěžovatelé se tímto rozhodnutím cítili dotčeni na svých právech. Krajský soud rozsudek změnil tak, že se s ním mohli stýkat každý třetí týden v roce od pátku 15 hodin do neděle 17 hodin, přičemž tato úprava neměla platit v době od 23. 12. do 1. 1. a v době od 1. 7. do 31. 8. Stěžovatelé (rodiče) ve svých odvoláních v podstatě shodně uvedli, že respektují právo prarodičů na styk s vnukem, avšak nesouhlasí s rozsahem, v jakém byl určen. Takový rozsah byl podle nich na úkor vztahů rodičů a dítěte.
Dle Ústavního soudu nešlo o samotné posouzení existence práva na styk dítěte s prarodiči, neboť to vychází jasně jak z občanského zákoníku (§927), tak například z Úmluvy o styku s dětmi. Rozsah styku dalších příbuzných s dítětem, respektive kritéria, kterými by se obecné soudy měly při jeho stanovení řídit, nejsou v právním řádu explicitně stanovena. Dle ÚS lze určitá kritéria ovšem vyvodit z judikatury a z komentářové literatury. Hlavním kritériem má být nepochybně nejlepší zájem dítěte, který může být oslaben mimo jiné i z důvodu existence napětí, konfliktů či vyhrocených vztahů mezi rodiči dítěte a příbuznými, o jejichž styku s dítětem je rozhodováno. Napadená rozhodnutí obecných soudů vykazovala prvky libovůle. Za nejzávažnější pochybení označil ÚS to, že při určení rozsahu styku vyšel okresní soud i krajský soud z kritérií běžně aplikovaných pro rozhodování o styku rodičů, nikoli ze specifických kritérií aplikovatelných pro další příbuzné osoby, tedy prarodiče. Pokud jde o „víkendový styk“, ten byl fakticky určen ve stejném poměru stěžovatelce, stěžovateli i prarodičům, a to proti vůli stěžovatelů jako rodičů dítěte. ÚS zdůraznil, že pokud by rodiče s takovým uspořádáním souhlasili, bylo by zcela v pořádku, že mají kontakt s nezletilým ve stejném poměru. Absence souhlasu rodičů s rozsahem styku nezletilého s prarodiči v tak širokém rozsahu – odpovídajícím rozsahu styku s rodiči – zde však nemohla být bez dalšího nahrazena rozhodnutím soudu, jelikož jedním ze základních východisek pro stanovení rozsahu styku podle § 927 občanského zákoníku je, že tento má být užší než styk rodičů, pokud zde není mimořádný stav.
Zdroj: I. ÚS 1081/20