Každému se může stát, že v zimě uklouzne na chodníku a něco se mu přihodí. To se stalo i v případě, který se dostal až před Ústavní soud. Dne 1.12.2021 ÚS rozhodl, že bylo porušeno právo stěžovatele na ochranu tělesné a duševní integrity podle čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatel v lednu 2017 uklouzl na namrzlém chodníku u autobusové zastávky a utrpěl zlomeninu kotníku. U obecných soudů se proto domáhal, aby mu Technická správa komunikací hl. m. Prahy, která zajištovala správu tohoto chodníku dle § 27 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích, zaplatila bolestné ve výši 22 071 Kč. Městský soud v Praze napadeným rozsudkem žalobu stěžovatele zamítl, čímž podle stěžovatele porušil jeho základní práva.
Podle § 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích platí, že vlastník místní komunikace nebo chodníku je povinen nahradit škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku, místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit.“ Závadou ve schůdnosti se podle § 26 odst. 7 zákona o pozemních komunikacích rozumí „taková změna ve schůdnosti pozemní komunikace, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stav u a povětrnostním situacím a jejich důsledkům.“ Zajišťuje-li výkon správy komunikace správce, nese dle § 27 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích odpovědnost za újmu namísto vlastníka komunikace, který ovšem ručí za splnění povinnosti k náhradě újmy.
ÚS vyložil, že domáhá-li se chodec náhrady újmy na zdraví a uvádí, že tato újma mu vznikla kvůli stavu chodníku, je třeba, aby soudy na jedné straně zkoumaly, nakolik se chodec choval tak, aby svému úrazu předešel. V rámci toho se mohou zabývat veškerými okolnostmi případu včetně toho, zda chodec z více možných cest zvolil tu nejbezpečnější, zda přizpůsobil tempo chůze okolnostem, ale i zda zvolil vhodnou obuv apod. Na druhé straně je ovšem třeba zhodnotit, nakolik vlastník komunikace dodržel svou povinnost zajistit, aby tato komunikace umožňovala bezpečný pohyb chodců. O přiznání náhrady a o její výši se rozhodne podle toho, nakolik ke vzniku újmy přispěl sám chodec, a naopak nakolik k tomu přispěl vlastník komunikace. Obecné soudy by však měly také předvídatelnost změn ve schůdnosti chodníku brát v potaz jako jedno z kritérií pro posouzení konkrétních skutkových okolností případu, rozlišení na předvídatelnost či nepředvídatelnost změn ve schůdnosti chodníku ale nesmí být kritériem jediným. Utrpí-li chodec újmu na zdraví, a tím i zásah do tělesné integrity v důsledku toho, že se na chodníku nachází sníh či led, nemůže být odpovědnost vlastníka komunikace vyloučena poukazem na to, že pro chodce byl stav chodníku předvídatelný.
Zdroj: nález II.ÚS 1991/20 ze dne 1.12.2021