Vláda předložila Poslanecké sněmovně návrh zákona, který by měl sjednotit právní úpravu týkající se platební neschopnosti zaměstnavatele. Vzhledem k jiným novelizacím je nyní úprava zmatečná nejen v terminologii.
V souvislosti se změnami v oblasti insolvenčního práva a též s ohledem na rekodifikaci soukromého práva se navrhuje aktualizace zákona č. 118/2000 Sb., a to tak, aby odpovídal terminologickému a koncepčnímu vývoji ostatních právních odvětví, a dosažení optimální ochrany zaměstnanců platebně neschopného zaměstnavatele včetně eliminace možného zneužití dané úpravy. Předkládaný návrh zákona dle důvodové zprávy zohledňuje poznatky z praxe, ale i aplikační problémy, které byly v oblasti uspokojování mzdových nároků zaměstnanců platebně neschopného zaměstnavatele detekovány a získány během rozhodovací činnosti správních orgánů, které by měly být předkládaným návrhem odstraněny.
Zákon se nebude vztahovat na zaměstnance zaměstnavatele, proti kterému nelze vést insolvenční řízení. Mzdovými nároky se dle návrhu rozumějí mzda nebo plat, jejich náhrady a odstupné, které zaměstnanci náležejí z pracovního poměru, nebo odměna, popřípadě její náhrada, která zaměstnanci náleží podle dohody o provedení práce za podmínek stanovených zákonem upravujícím nemocenské pojištění nebo dohody o pracovní činnosti, jejichž výplatu neprovedl zaměstnavatel, který je v platební neschopnosti. Platební neschopnost pak znamená, jestliže zaměstnavatel neuspokojil splatné mzdové nároky zaměstnanců, a to dnem následujícím po dni, kdy na něho bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení, anebo dnem následujícím po dni, kdy bylo oznámeno zahájení insolvenčního řízení příslušným soudem v České republice, nebo u nadnárodního zaměstnavatele také dnem, od kterého je považován za platebně neschopného v jiném členském státě Evropské unie podle přímo použitelného předpisu Evropské unie.
Zdroje: