Civilisté a válka

V posledních dnech sledují reportáže z Ukrajiny hlavně dění v separatistických oblastech Doněcké a Luhanské republiky, kde začaly probíhat „referenda“ o připojení k Rusku – tak jako před pár lety na Krymu. Referenda nelze dle mezinárodního práva uznat. Rusko tedy pokračuje v absolutním nerespektování mezinárodních pravidel války. Zprávy o referendech se objevily ještě dříve, než byla vykopána všechna těla v objeveném masovém hrobě v Izjumu. Po začátku identifikací těl nalezených v masovém pohřebišti bylo jasné, že se minimálně převážně jedná o civilisty. Světem a hlavně Ukrajinou, tak otřásl po Charkově další nezpochybnitelný důkaz o hrůzných způsobech útoku ruské strany.

Ochraně osob, které nejsou či dále nemohou být součástí ozbrojeného konfliktu, se věnují Ženevské úmluvy a jejich dodatkové protokoly. Úmluvy existují čtyři – První Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli, Druhá Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři, Třetí Ženevská úmluva o zacházení s válečnými zajatci a Čtvrtá Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války. Kruté útoky Ruska od začátku války směřují proti civilnímu obyvatelstvu. Je tedy zřejmé, že v ofenzívě není rozlišováno mezi civilním obyvatelstvem a kombatanty ani v nejmenším. Je tak porušeno základní pravidlo ochrany civilistů, které nalezneme v Dodatkovém protokolu k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949 o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů. Článek 48 říká – K zajištění respektování a ochrany civilního obyvatelstva a objektů civilního rázu budou strany v konfliktu vždy činit rozdíl mezi civilním obyvatelstvem a kombatanty a mezi objekty civilního rázu a vojenskými objekty a v souladu s tím povedou své operace pouze proti vojenským objektům. V článku 50 je dokonce stanoveno, že v případě pochybnosti, zda osoba je civilní osobou, bude taková osoba považována za osobu civilní.

Civilní obyvatelstvo a jednotlivé civilní osoby požívají všeobecné ochrany proti nebezpečím vznikajícím v důsledku vojenských operací. Civilní obyvatelstvo jako takové, jakož i jednotlivé civilní osoby nesmějí být předmětem útoku. Násilné činy nebo hrozby násilnými činy, jejichž základním cílem je terorizování civilního obyvatelstva, jsou zakázány. Nerozlišující útoky jsou zakázány. K nerozlišujícím útokům patří: útoky, které nejsou zaměřeny na konkrétní vojenské objekty; útoky při nichž se používají bojové způsoby nebo prostředky, které nemohou být zaměřeny na konkrétní vojenské objekty nebo útoky při nichž se používají bojové způsoby nebo prostředky, jejichž účinky nemohou být omezeny, takže v každém takovém případě zasahují vojenské objekty i civilní osoby nebo objekty civilního rázu bez rozdílu.

Doložené útoky na nemocnice, školy a divadla, nález masového hrobu a předpovídané nálezy dalších takových pohřebišť, tedy rozhodně nejsou klasickým průběhem války dle mezinárodního práva.

Zdroj: Ženevské úmluvy a dodatkové protokoly