Ocitnout se v pozici účastníka pozůstalostního řízení je záležitost naprosto běžná. Dnes se podíváme na některé procesní aspekty takového řízení.
Pokud někdo zemře, matriční úřad má povinnost oznámit smrt dotyčného soudu příslušnému pro řízení o pozůstalosti. Příslušný je ten soud, v jehož obvodu měl zůstavitel v době smrti evidováno místo trvalého pobytu. Další možností je příslušnost dle zůstavitelova posledního bydliště, popřípadě, neměl-li bydliště nebo nelze-li bydliště zjistit, místo, kde se naposledy zdržoval.
Pokud ani jedna z variant není možná, příslušný je soud, v jehož obvodu je zůstavitelův nemovitý majetek. Jako poslední připadá v úvahu příslušnost dle místa, kde zůstavitel přímo zemřel.
Řízení se zahajuje ex offo usnesením, jakmile se soud dozví, že fyzická osoba zemřela, či byla prohlášena za mrtvou. Řízení je možno zahájit na návrh pouze v případě, že si navrhovatel činí právo na pozůstalost jako dědic. Účastníky řízení jsou ti, o nichž lze mít důvodně za to, že jsou zůstavitelovými dědici. Stát je účastníkem v případě, že nedědí žádný dědic ani podle dědické smlouvy, závěti nebo dědické posloupnosti a na stát se tedy hledí, jako by byl zákonný dědic. Zůstavitelův manžel je účastníkem, jde-li v něm o rozhodnutí o právech a povinnostech ze společného jmění při zániku manželství smrtí zůstavitele.
Zaniklo-li manželství zůstavitele jeho smrtí, soud usnesením stanoví obvyklou cenu majetku patřícího do společného jmění zůstavitele a pozůstalého manžela ke dni smrti zůstavitele a schválí dohodu pozůstalého manžela s dědici o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů, není-li v rozporu s pokyny, které zůstavitel ještě za svého života udělil ohledně svého majetku pro případ smrti, popřípadě se zákonem.
Soud zjišťuje aktiva a pasiva, které jsou součástí pozůstalosti. Aktiva pozůstalosti jsou majetek zůstavitele, který vlastnil v den své smrti, jakož i pohledávky a majetková práva, která sice vznikla teprve po jeho smrti, avšak mají původ v právních skutečnostech, jež nastaly za jeho života, a která by mu bez dalšího patřila, kdyby nezemřel, a právo na vypořádání společného jmění, které bylo zrušeno, zaniklo nebo bylo zúženo ještě za života zůstavitele a dosud nebylo vypořádáno. Pasiva pozůstalosti tvoří dluhy zůstavitele, které měl v době smrti, jakož i dluhy, které mají původ v právních skutečnostech, z nichž by měl plnit zůstavitel, kdyby mu v tom nezabránila jeho smrt. Dále například náklady pohřbu.
Zdroj: § 98 an. ZŘS