V průběhu let 2015-2019 bylo možné ve sdělovacích prostředcích médií zaznamenat existenci Autonomního sociálního centra Klinika. Věnovalo se sociálním a kulturním aktivitám, jehož sídlo bylo centru staré nevyužívané plicní kliniky (odtud pocházející název) v Jeseniově ulici v Praze[1]. V médiích se neobjevovali kvůli svým aktivitám, které běžně byly spojovány spíše s altruismem a pomáháním společnosti (pokud se ovšem nejednalo o ojedinělejší kontroverznější zprávy spojené např. s drogami). Takové zprávy by pravděpodobně pobouření nevzbuzovaly.
Výše jsme zmínili pojem „sídlo“. Klinika bohužel nelegálně squattovala[2] v budově opuštěné plicní kliniky, což samozřejmě vzhledem k jejím rozsáhlým aktivitám vzbuzovalo nevůli ve společnosti, což vedlo k opatření Obvodního soudu pro Prahu 3 v roce 2017, jímž byl pověřen soudní exekutor k provedení exekuce. Pověřený exekutor ovšem vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce, v němž rozhodl o své odměně v celkové výši 290 400 Kč. Částku odůvodnil odkazem na § 7 exekutorského tarifu, který sice stanoví, že „Odměna exekutora činí 10 000 Kč za každou vyklizenou nemovitost, stavbu, byt nebo místnost.“, ovšem pověřený exekutor uzavřel, že na vyklizenou budovu kliniky nelze hledět jako na jeho výraz en bloc, tedy jako na jedinou stavbu. Dle jeho tvrzení se ve skutečnosti jednalo o 35 bytů a přilehlý pozemek. Původně si dokonce odměnu stanovil na 360 000 Kč bez DPH, kterou s využitím moderačního práva snížil na zmiňovaných 290 400 Kč.
Obvodní soud ovšem odměnu pro exekutora snížil na 24 000 Kč včetně DPH, a proto se případ dostal až k Ústavnímu soudu. ÚS zdůraznil, že v konceptu profese exekutora je v kolizi funkce veřejného činitele s prvky podnikatelské činnosti. Jelikož soudní exekutor nemá možnost pověření soudu k provedení exekuce odmítnout (exekutor je vyloučen z provedení exekuce pouze za podmínek uvedených v § 29 exekučního řádu), lze považovat dle ÚS za správné a spravedlivé, aby mu příslušela odpovídající odměna za jím vykonanou práci. [3]. Je třeba respektovat zásadu proporcionality v případě zvyšování i snižování odměny. Obvodní soud se dle ÚS správně držel § 7 exekučního tarifu, avšak měl zohlednit i judikaturu ÚS. Vzhledem k okolnostem, které provázely vyklizení budovy Kliniky, tedy ÚS konstatoval, že bylo porušeno stěžovatelovo právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s jeho právem podnikat podle čl. 26 odst. 1 Listiny a právem na ochranu vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny a tím tedy dne 29.9.2022 zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 8. června 2021 č. j. 36 EXE 3662/2017-183.
Zdroj: sp. zn. I. ÚS 2013/21
[1] https://cs.wikipedia.org/wiki/Autonomn%C3%AD_soci%C3%A1ln%C3%AD_centrum_Klinika
[2] Nelegální obsazování objektů, které squatter nevlastní
[3] sp. zn. Pl. ÚS 8/06