Ústavní soud zrušil v září tohoto roku usnesení Krajského soudu v Brně z důvodu porušení ústavně daného práva na soudní ochranu dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Okresní soud v Třebíči zamítl stěžovatelovu žádost o podmíněné propuštění z trestu odnětí svobody. Soud konstatoval, že stěžovatel částečně splňuje podmínky pro podmíněné propuštění tím, že bylo dokázáno jeho polepšení v chování, avšak odkázal na jeho bohatou trestní minulost s obavy, že není zajištěna jistota, že stěžovatel nebude pokračovat v trestné činnosti. Soud poukázal na fakt, že je stěžovatel již potřetí ve výkonu trestu.
Stěžovatel následně podal neodůvodněnou stížnost ke krajskému soudu, který se ztotožnil se závěry soudu okresního. Krajský soud se vyjádřil tak, že prognózu vedení řádného života je možné učinit zejména na základě předchozích zkušeností s odsouzeným. Přestože byl stěžovatel již v minulosti jednou podmíněně propuštěn, dále páchal trestnou činnost. Podle krajského soudu je tak zřejmé, že stěžovatel má k páchání trestné činnosti výrazné sklony. V současné době je riziko recidivy ještě příliš vysoké.
ÚS nejprve připomněl, že posouzení splnění zákonných podmínek je věcí soudcovské úvahy. Obecné soudy musí zkoumat a posoudit, zda podmínky pro aplikaci tohoto institutu jsou dány a je jejich povinností, aby své úvahy přiměřeným způsobem odůvodnily. Smyslem podmíněného propuštění umožnit opustit brány věznice osobám, které během svého pobytu ve výkonu trestu odnětí svobody dokázaly analyzovat své protiprávní jednání, sebekriticky se k němu postavit, vyvodit z něj poučení, a svým aktivním a kladným přístupem ve výkonu trestu odnětí svobody prokázat své polepšení. Podmíněné propuštění funguje jako motivační prvek u odsouzeného pachatele, aby se aktivně zapojil ve výkonu trestu do programů zacházení, které by měly mít nejen preventivní účinek z hlediska recidivy, ale též integrující a restorativní účinky. Bylo-li dosud odpykanou částí trestu již dosaženo účelu trestem sledovaného, je další výkon trestu nepotřebný a také neodůvodněný.
Zohlednění trestní minulosti odsouzeného nejen není porušením jeho ústavních práv, nýbrž je naopak nezbytnou podmínkou řádného rozhodnutí o jeho žádosti o podmíněné propuštění. Je třeba vzít v potaz, před jak dlouhou dobou a z jakých důvodů došlo ke spáchání předchozích trestných činů a zda lze z chování odsouzeného dovodit, že subjektivní příčiny páchání trestné činnosti překonal (svým náhledem na trestnou činnost, náhradou škody, schopností se bez trestné činnosti ekonomicky obejít atd.). Důkladný popis těchto skutečností a jejich řádné zvážení tvoří součást práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť jen řádně a neformalisticky odůvodněné rozhodnutí o žádosti odsouzeného odpovídá ústavním požadavkům. Takové odůvodnění však v rozhodnutích soudů chybělo.
Zdroj: Nález Ústavního soudu České republiky sp.zn. IV.ÚS 1377/22 ze dne 20.9.2022