Péče řádného hospodáře

K Nejvyššímu soudu se dostalo dovolání týkající se vyloučení z funkce jednatelky společnosti a zákazu vykonávání funkce člena statutárního orgánu jakékoliv obchodní korporace. Dovolání podala jednatelka společnosti K., která je se svým bývalým manželem společníkem společnosti, každý s podílem 50%. Manželé společně zaměstnávali svou dceru, které dovolatelka platila jménem společnosti pronájem garsonky na tzv. home-office. Dále prodala stávající auta v majetku společnosti a své dceři za utržené peníze koupila auto nové za 1,2 milionu Kč. Společnost K., za níž jednala jednatelka, prodávala kovový odpad, který vyprodukovala, částky za něj utržené si jednatelka nechala posílat na svůj osobní účet. Peníze nebyly použity ve prospěch společnosti K. Soud prvního i druhého stupně shledal takové jednání v rozporu s ekonomickými zájmy společnosti a jako porušení péče řádného hospodáře.

Jde-li o náležitou péči, platí dle NS, že člen voleného (tj. i statutárního) orgánu obchodní korporace odpovídá za řádný (v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře jsoucí) výkon funkce, nikoliv za výsledek své činnosti. Soud při zvažování, zda člen statutárního orgánu obchodní korporace jednal s péčí řádného hospodáře, zásadně posuzuje toliko rozhodovací proces podle zákonných kritérií. Bylo-li určité rozhodnutí přijato korektně, tj. v zájmu obchodní korporace, s patřičnou pečlivostí a s potřebnými znalostmi, není z pohledu péče řádného hospodáře významné, zda bylo pro obchodní korporaci výhodné, nevýhodné či zda jí přivodilo újmu.

Zásadně by za závažné porušení náležité péče, odůvodňující vyloučení z výkonu funkce podle § 65 ZOK, měla být považována toliko jednání činěná s hrubou nedbalostí. Naopak porušení povinnosti nezbytné loajality, tedy jednání nikoliv v zájmu obchodní korporace, ale v zájmu svém, osob blízkých či jiných osob, je zpravidla natolik hrubým a vážným porušením povinnosti člena voleného orgánu, že je lze považovat za závažné porušení povinností spojených s výkonem funkce ve smyslu § 65 ZOK.

Zdroj: Usnesení Nejvyššího soudu České republiky č.j. 27 Cdo 1370/2021-2459 ze dne 31.8.2022