K Nejvyššímu soudu se dostal případ, kdy byla nejasná pasivní legitimace žalovaného. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 11. 2021, potvrdil zamítavý rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném (původně proti předchozímu majiteli vozu) zaplacení nákladů na odtah a parkování motorového vozidla. Soud přitom vyšel z nesporných tvrzení účastníků, že vozidlo bylo odtaženo dne 4. 9. 2017 pro porušení zákazu zastavení a stání na vyhrazeném parkovišti, jež nebylo pro předmětné vozidlo vyhrazeno. Háček se ovšem skrýval v osobě vlastníka.
Kupní smlouvou ze dne 28. 4. 2015 prodal původní vlastník P. H. vozidlo žalovanému jakožto kupujícímu. Ke změně zápisu vlastníka a provozovatele vozidla v registru vozidel nikdy nedošlo, takže provozovatelem vozidla zapsaným v registru vozidel ke dni odtahu byl P. H.. Odvolací soud se ztotožnil s právním posouzením soudu prvního stupně, podle kterého není žalovaný ve věci pasivně legitimován. Kupní smlouvou ze dne 28. 4. 2015 prodal původní vlastník vozidlo žalovanému jakožto kupujícímu. Ke změně zápisu vlastníka a provozovatele vozidla v registru vozidel nikdy nedošlo, takže provozovatelem vozidla zapsaným v registru vozidel ke dni odtahu byl původní vlastník. Soudy uzavřely, že náklady na odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na vyhrazeném parkovišti, podle § 27 odst. 5 zákona o silničním provozu nese ten, kdo je jako provozovatel zapsán v registru silničních vozidel, a to bez ohledu na to, zda jde o skutečného vlastníka vozidla. Žalovaný nebyl v době odtažení vozidla jeho provozovatelem, a dle soudů nebyl pasivně legitimován ve sporu o náhradu nákladů na odstranění a odstavení motorového vozidla. Žalobkyně podala dovolání.
U stanovení § 45 zákona o silničním provozu upravuje odstranění vozidel, které představují překážku provozu na pozemních komunikacích, zatímco § 27 odst. 5 zákona o silničním provozu umožňuje odstranění vozidel, která stojí na vyhrazeném parkovišti v rozporu s § 27 odst. 1 písm. o) zákona o silničním provozu, tedy neoprávněně. Obě citovaná ustanovení tedy upravují soukromoprávní nárok na kompenzaci odtahu vozidla a není důvod, aby byl pojem provozovatele užitý v § 27 odst. 5 zákona o silničním provozu vykládán odlišně od pojmu provozovatele podle § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu, a to zvláště za situace, kdy se jedná o totožný právní předpis. Proto i v případě § 27 odst. 5 zákona o silničním provozu platí dle NS, že primárním subjektem povinným nahradit náklady na odstranění vozidla je osoba zapsaná jako vlastník či provozovatel v registru silničních vozidel, avšak není vyloučeno, aby náklady hradil skutečný vlastník nebo provozovatel, bude-li prokázáno, že zápis v registru neodpovídá skutečnosti. V řízení bylo prokázáno, že skutečným vlastníkem (provozovatelem) vozidla je žalovaný. Žalobkyni tak nemohl být nárok odepřen jen proto, že v registru je nesprávně uveden jako vlastník (provozovatel) někdo jiný. Zamítl-li odvolací soud žalobu podanou proti žalovanému s odůvodněním, že není jako vlastník zapsán v registru vozidel, ač o jeho vlastnictví k odtaženému vozu nebylo pochyb, posoudil otázku pasivní legitimace v rozporu se shora podaným výkladem § 27 odst. 5 zákona o silničním provozu ve spojení s § 2 odst. 15 zákona o podmínkách provozu a § 2 písm. b) zákona o silničním provozu.
Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky č.j. 25 Cdo 1655/2022-192 ze dne 13.9.2022