Nejvyšší soud často řeší právní otázky, které dosud nebyly zodpovězeny, a sjednocuje tím judikaturu. Právní ustanovení mohou mít často nejasný význam a v odborné veřejnosti proto existuje i třeba několik odlišných názorů na jejich výklad. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.[1]
V rozhodnutí z 22. 8. 2022 řešil NS, jak v projednávané věci závisí rozhodnutí odvolacího soudu na vyřešení otázky, jaké procesní následky nastávají v řízení o návrhu posuzovaného, který se domáhá vrácení svéprávnosti nebo jejího mírnějšího omezení (§ 60 OZ ve spojení s § 35 odst. 1 a odst. 3 věta první ZŘS), jestliže o takovém návrhu nebylo soudem rozhodnuto dříve, než zanikly účinky dřívějšího rozhodnutí o omezení svéprávnosti.
Podle § 59 OZ soud může svéprávnost omezit v souvislosti s určitou záležitostí na dobu nutnou pro její vyřízení, nebo na jinak určenou určitou dobu, nejdéle však na tři roky. Je-li zjevné, že se stav člověka v této době nezlepší, může soud svéprávnost omezit na dobu delší, nejdéle však na pět let. Uplynutím doby omezení svéprávnosti právní účinky omezení zanikají. Zahájí-li se však v této době řízení o prodloužení doby omezení, trvají právní účinky původního rozhodnutí až do nového rozhodnutí, nejdéle však jeden rok. V ustanovení § 16 ZŘS je pak stanoveno, že odpadne-li důvod pro vedení řízení, soud řízení zastaví i bez návrhu. V rámci doktrinálního výkladu se pak dle NS vesměs střetávaly dva protichůdné názory, zda ustanovení spadá pouze na řízení, které soud zahájil bez návrhu nebo i na řízení počínající žalobou.
Výsledek úvah NS jest, že ustanovení § 16 ZŘS se vztahuje na oba druhy řízení. Jestliže tedy v době rozhodování soudu zanikly účinky dříve vydaného rozhodnutí o omezení svéprávnosti, soud musí řízení zastavit, neboť odpadl důvod vedení řízení.
Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky č.j. 24 Cdo 2179/2022-620 ze dne 12.8.2022
[1] § 237 OSŘ