Žalovaný, město Hradec Králové, odmítlo uzavřít kupní smlouvu o koupi cyklověže, jež provozovala žalobkyně. Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení 5 500 000 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Neshledal opodstatněným nárok na náhradu škody způsobené ukončením jednání o uzavření smlouvy.
Žalobkyně se stala vlastníkem a provozovatelem cyklověže, která byla ovšem částečně umístěna na pozemku patřící městu Hradec Králové a na pozemku, který vlastní jiná společnost (Balvinder a.s.). Se společností Balvinder a.s. uzavřela žalobkyně smlouvu o výpůjčce, která ji opravňovala jako výpůjčitele pouze na dobu určitou. Dohoda inter partes byla, že cyklověž na pozemku může stát do doby, než započne rekonstrukce/demolice hotelu Černigov, který společnost Balvinder a.s. vlastní a který také na pozemku stojí. Zastupitelstvo města HK vydalo usnesení, kterým schválilo koupi stavby pro uskladnění kol za navrženou kupní cenu za podmínky, že žalobkyně „doloží takový právní vztah k pozemkům, na kterých je stavba umístěná, který umístění stavby na těchto pozemcích umožňuje“. Žalobkyně jako titul k pozemku předložila zmiňovanou smlouvu o výpůjčce uzavřenou na dobu určitou. Žalovaný nepovažoval svou podmínku tímto za splněnou a smlouvu se proto rozhodl nakonec neuzavřít. Mimo jiné z důvodu toho, že k předložení smlouvy o výpůjčce došlo až po prohlášení žalobkyně o odstoupení od záměru prodeje cyklověže, neboť chtěla po výběrovém řízení postavit věž novou a jinde.
Úprava tzv. předsmluvní odpovědnosti stojí na obecné povinnosti jednat poctivě, a to i při jednání o uzavření smlouvy. Možnost vzniku povinnosti k náhradě škody mezi kontrahenty v situaci, kdy předsmluvní jednání ještě nebyla završena uzavřením smlouvy, upravuje občanský zákoník v § 1728 a § 1729. Podmínky pro vznik povinnosti k náhradě škody jsou v obou ustanoveních rozdílné, proto je třeba mezi nimi rozlišovat. Ustanovení § 1728 OZ dopadá na případy, kdy strana zahájí jednání a pokračuje v něm, aniž by vůbec měla vůli smlouvu uzavřít, přičemž je nerozhodné, do jaké fáze se předsmluvní jednání dostala. Právní úprava nároku na náhradu škody způsobené ukončením jednání o uzavření smlouvy bez spravedlivého důvodu vychází z obecného pravidla, že při respektování zásady smluvní volnosti lze chování jednoho z potencionálních smluvních partnerů považovat za protiprávní za předpokladu, že jednání o uzavření smlouvy dospělo do stádia, kdy jedna ze stran byla v důsledku chování druhé strany v dobré víře, že smlouva bude uzavřena (uzavření smlouvy se jí jevilo jako vysoce pravděpodobné), a druhá strana ukončila jednání o uzavření smlouvy, aniž k tomu měla spravedlivý důvod. Jestliže tedy strany vedou jednání poctivě a s úmyslem smlouvu uzavřít, pak může kterákoli strana bez dalšího svobodně jednání ukončit, to však jen do chvíle, kdy se druhé straně začne uzavření smlouvy jevit jako vysoce pravděpodobné. Poté lze bez následků ve smyslu § 1729 odst. 2 OZ ukončit smluvní jednání jen ze spravedlivého důvodu.
Dle Nejvyššího soudu mohl žalovaný svobodně podle svého uvážení ukončit kontraktační proces, aniž by odpovídal za to, že smlouvu neuzavřel, neboť žalobkyně již projevila vůli o prodeji cyklověže dále nejednat. Tím se pro obě strany nemohlo uzavření kupní smlouvy jevit pravděpodobným. NS zároveň potvrdil názor nalézacích soudů, že podmínka o titulu k pozemku, nebyla splněna.
Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky č.j. 25 Cdo 2535/2021-289 ze dne 12.10.2022