Občanský soudní řád obsahuje ustanovení možného užití moderačního práva soudem v úpravě nákladů řízení. Jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu účastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo z části přiznat.[1] Naproti tomu základní úprava náhrady nákladů řízení pracuje s pojmem účelnosti uplatňování nákladů.[2]
Ústavní soud zrušil dva výroky z rozhodnutí odvolacího soudu, které se týkaly právě náhrady nákladů řízení, přestože se obvykle, dle slov ÚS, přezkumu nákladů řízení zdržuje. Evropský soud pro lidská práva uvedl, že i část civilního řízení, týkající se nákladů řízení, musí být zohledněna při určení, zda toto řízení ve svém celku vyhovělo požadavku spravedlnosti. Na rozhodování o nákladech řízení je proto čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod použitelný.
Zásada kontradiktornosti řízení vyžaduje, aby soudy nezakládaly svá rozhodnutí na skutkových nebo právních otázkách, které nebyly projednány během soudního řízení, a způsobily takový obrat, že ho nemohl předpokládat ani bdělý účastník. Uvedené zásady se vztahují i na spory o nákladech řízení. Předpokladem jejího naplnění je, že účastník řízení musí mít možnost seznámit se s argumenty protistrany, která se uplatnění § 150 OSŘ domáhá. Tam, kde soud zvažuje aplikaci tohoto ustanovení ex officio, případně má-li v úmyslu zohlednit i jiné skutečnosti, než které uplatnila protistrana, je nezbytné, aby účastníka (alespoň rámcově) seznámil s důvody, které jej k postupu podle uvedeného ustanovení vedou.
Vedlejší účastnice se v odvolacím řízení postupu podle § 150 OSŘ domáhala, důvodem pro to však měla zjevně být „neúčelnost“ vynaložení nákladů na právní zastoupení s ohledem na to, že stěžovatelé jsou sami advokáti. Tato skutečnost však je rozhodná z hlediska posouzení podle § 142 odst. 1 OSŘ. Okresní soud se sice zabýval možností použití § 150 OSŘ, v tomto bodě však nejenže stručně uzavřel, že žádné důvody nezjistil, ale současně poukázal na to, že od počátku řízení dal vedlejší účastnici najevo svůj právní názor a že ta přesto na žalobě setrvala. Dle ÚS z jednání odvolacího soudu neplyne, že by krajský soud jakýmkoliv způsobem naznačil, že by v některých skutečnostech, vyšlých v řízení najevo a odlišných od těch, na které vedlejší účastnice poukázala, mohl spatřovat „důvody zvláštního zřetele hodné“ ve smyslu § 150 OSŘ. Krajský soud poukazoval na to, že stěžovatelé se na tomto jednání vyjádřili, že žádné důvody použití uvedeného ustanovení nespatřují. Ústavní soud nepokládal samotnou tuto skutečnost za podstatnou, neboť šlo o zvláštní případ, kdy stěžovatelé důvody uplatněné krajským soudem nemohli předjímat, a tudíž se k nim nemohli ani vyjádřit. Zásada kontradiktornosti tak nebyla dodržena a bylo porušeno stěžovatelů základní právo na soudní ochranu.
Zdroj: Nález Ústavního soudu České republiky sp.zn. IV.ÚS 3227/22 ze dne 11.4.2023
[1] § 150 OSŘ
[2] § 142 OSŘ