V soudních řízeních může nastat situace, kdy zákon explicitně neupravuje domáhaný nárok. V takovém případě soudy nejsou ve svém rozhodování vázány doslovným zněním zákona, ale smí a musí se od něj odchýlit ve svém výkladu. Pokud tak vyžadují ústavní principy, účel zákona i obecná spravedlnost. Ústavní soud proto zrušil rozsudky obecných soudů, kterými bylo porušeno právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a na respektování soukromého a rodinného života podle čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Stěžovatelka se v civilním soudním řízení domáhala náhrady nákladů na výživu své matky, která se nacházela ve vegetativním stavu. Matka stěžovatelky se do takového stavu dostala, když byla smrtelně zraněna dne 14.1.2019 při dopravní nehodě, za kterou byl odsouzen řidič žalované. Matka stěžovatelky zemřela dne 19.1.2020. Stěžovatelka byla až do smrti matky stále studentkou střední školy a spolu s ní se na výživě matky podílel její otec 3000 Kč měsíčně. Zároveň byla matka poživatelkou invalidního důchodu. Stěžovatelka jako žalobkyně se proto domáhala žalobou náhrady nákladů na výživu v celkové částce 24 000 Kč, které měli nahradit náklady výživy její matky do jejího úmrtí. Její tvrzený nárok nebyl uspokojen ani žalovanou ani pojišťovnou.
Obvodní soud pro Prahu 5 žalobu stěžovatelky zamítl. Po právní stránce vycházel z ustanovení § 2966 OZ, který stanovuje náhradu škody pozůstalým po zemřelém, přičemž stěžovatelka se ovšem domáhala náhrady nákladů na výživu za dobu, kdy její matka ještě žila. Soud prvního stupně konstatoval, že sice není absolutně vázán doslovným zněním zákona a může se od něj odchýlit, není však jeho úkolem vytvářet nový nárok, který v zákoně není vůbec upraven. Městský soud v Praze, jako soud odvolací, potvrdil jeho rozsudek.
ÚS zdůraznil, že při konfliktu mezi doslovným zněním zákona a jeho smyslem a účelem se soudy mohou a musí ze závažných důvodů od textu zákona odchýlit ve prospěch výkladu teleologického. V takovém případě je akceptovatelný postup contra, resp. praeter legem. Dle judikatury ESLP v sobě právo na respektování soukromého a rodinného života dle čl. 8 Úmluvy zahrnuje i pozitivní závazky státu. Závazek státu zajistit ochranu zdraví jednotlivce se projevuje krom oblasti veřejnoprávní i v oblasti soukromoprávní. Z toho vyplývá princip plného odškodnění znamenající náhradu veškeré újmy vzniklé v příčinné souvislosti se škodnou událostí. ÚS dále konstatoval, že soudy nevzaly v úvahu fakt, že skutečný život nepokračuje, nejsou-li v chodu ty základní biologické funkce, které jej činí lidským. ÚS uzavřel, že obecné soudy při svém výkladu § 2966 OZ nevzaly dostatečně v úvahu význam časového intervalu mezi škodnou událostí (zranění poškozené se smrtelným následkem), následným zdravotním stavem poškozené a momentem vzniku nároku pozůstalým, jenž je v obecné rovině zákonem spojován s úmrtím poškozeného. V případech, kdy zákonná úprava nepostihuje veškeré možné situace, které v lidském životě mohou nastat, je úkolem soudů nedržet se pouze základních výkladových metod, nýbrž zohlednit ústavním pořádkem garantovaná práva jednotlivce, která zákonnými ustanoveními prozařují a jež mají soudy podle čl. 4 Ústavy chránit.
Zdroj: Nález Ústavního soudu České republiky sp.zn. III.ÚS 39/22 ze dne 25.7.2023