Lobbování neboli prosazování zájmů představuje zcela legitimní součást demokratických procesů ve vyspělých zemích. Lobbování bývá v těchto zemích nazíráno pozitivněji a vnímáno jako přirozená a legitimní aktivita. Klíčovým aspektem činnosti lobbisty je komunikace s veřejným činitelem za účelem ovlivnění přijímaných rozhodnutí. V České republice však, po několika neúspěšných pokusech, stále nemá lobbing žádnou zákonnou úpravu. Lobbování má v naší zemi spíše negativní význam. To se snaží změnit vládní návrh zákona o lobbování.
Navrhovaný zákon by se vztahoval na podmínky lobbování, povinnosti lobbistů a lobbovaných a působnost orgánů veřejné moci v oblasti lobbování. Návrh zákona v §2 obsahuje přesně vymezenou definici lobbování. Lobbování je činnost za účelem přímého ovlivnění jednání lobbovaného při přípravě, projednávání nebo schvalování buď právního předpisu, který schvaluje Parlament nebo vydává vláda, ústřední správní úřad, správní úřad s celostátní působností nebo Česká národní banka, nebo věcného záměru zákona, nebo opatření obecné povahy, které vydává ústřední správní úřad, správní úřad s celostátní působností nebo Česká národní, či dokumentu obsahujícího koncepci rozvoje odvětví svěřeného ústřednímu správnímu úřadu, který schvaluje vláda nebo ústřední správní úřad. Dále je lobbování činnost za účelem přímého ovlivnění jednání lobbovaného při sjednávání, vnitrostátním projednávání, vyslovování souhlasu k ratifikaci mezinárodní smlouvy nebo k odstoupení od mezinárodní smlouvy Parlamentem nebo podpisu mezinárodní smlouvy.
Lobbistou se podle návrhu zákona rozumí osoba, která lobbuje soustavně. Za splnění této podmínky se lobbistou rozumí také např. územní samosprávný celek (tedy obce nebo kraj), svaz církví a náboženských společností nebo třeba profesní komora zřízená zákonem.
Lobbovaným se pak dle návrhu rozumí např. poslanec, senátor, člen vlády nebo ministerstva, člen bankovní rady České národní banky, policista či voják atd.
Zákon by v případě přijetí zřídil registr lobbování jako informační systém veřejné správy. Oprávnění k lobbování by vzniklo až dnem zápisu do registru. Ministerstvo spravedlnosti by do registru zaevidovalo lobbistu pouze, pokud je svéprávný a bezúhonný.
Jednou z povinností lobbisty je dle návrhu lobbovaného na počátku lobbování upozornit na to, že je lobbistou podle tohoto zákona, a uvést v zájmu jaké osoby lobbuje. Pokud by někdo lobboval bez splnění podmínek navrhovaného zákona, nebo bez oprávnění, dopouštěl by se tím přestupku. Za přestupek by se ukládala pokuta až 1 000 000 Kč.
Zdroj: https://www.odok.cz/portal/veklep/material/ALBSCLNJNW48/