E-shopy a informace pro spotřebitele

Nejvyšší správní soud řešil otázku, jak má provozovatel e-shopu správně uvádět informace o ceně dopravy a poplatcích za využití vybraného druhu platební metody – obvykle se poplatek navíc účtuje např. při platbě na tzv. dobírku. Určujícími byly okamžiky před a po vložení do košíku.

V našem případě provedla Česká obchodní inspekce (ČOI) v roce 2020 v e-shopu žalobkyně kontrolní nákup, přičemž uznala žalobkyni vinnou ze spáchání několika přestupků dle zákona o ochraně spotřebitele. Žalobkyně dle inspektorátu opomněla uvést podstatné informace o cenách poskytovaných služeb – doprava a způsob platby, které spotřebitel potřebuje pro rozhodnutí ohledně koupě. K opomenutí mělo dojít tak, že tyto informace žalobkyně zpřístupnila spotřebitelům teprve poté, co vložili vybrané zboží do virtuálního nákupního košíku. Správní orgán proto uložil žalobkyni úhrnnou pokutu ve výši 250 000 Kč. Případ se následně přes ústřední inspektorát žalované dostal ke krajskému soudu. Krajský soud vyhověl jediné žalobní námitce, a to právě v otázce uvádění cen dopravy a poplatků za způsob platby. Napadené rozhodnutí proto zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Podle soudu údaj o ceně za dopravu a způsob platby lze uvést až po vložení zboží do nákupního košíku. Žalovaná (stěžovatelka) podala proti tomuto rozhodnutí kasační stížnost k NSS.

Podle stěžovatelky se žalobkyně jako prodávající podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně spotřebitele dopustila přestupku podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona, tj. porušila zákaz používání nekalých obchodních praktik. Podle § 4 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele je obchodní praktika nekalá, je-li v rozporu s požadavky odborné péče a podstatně narušuje nebo je způsobilá podstatně narušit ekonomické chování spotřebitele, kterému je určena, nebo který je jejímu působení vystaven, ve vztahu k výrobku nebo službě. Užívání nekalých obchodních praktik se podle § 4 odst. 4 zákona zakazuje před rozhodnutím ohledně koupě, v průběhu rozhodování a po učinění rozhodnutí. Za klamavou obchodní praktiku se podle zákona o ochraně spotřebitele považuje i tzv. klamavé opomenutí, kterého se měla dopustit žalobkyně. Aby se prodávající dopustil klamavého opomenutí podle § 5a zákona o ochraně spotřebitele, musí jeho jednání současně naplnit dva znaky. Prodávající musí opomenout či nejasným způsobem sdělit spotřebiteli tzv. podstatné informace a zároveň tak vyvolat alespoň možnost, že spotřebitel kvůli tomu učiní tzv. rozhodnutí o koupi, které by jinak neučinil.

NSS konstatoval, že krajský soud zrušil správně rozhodnutí stěžovatelky. Ten došel k závěru, že počínání žalobkyně nemohlo naplnit znaky klamavého opomenutí podle § 5a odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele. Soud nižšího stupně mimo jiné uvedl, že zákazníci internetových obchodů zcela běžně nejprve volí zboží, o které mají zájem, vkládají jej do košíku a teprve poté volí způsob dopravy a platby. Jiný způsob není dle Soudu možný, protože cena dopravy různě velkého a těžkého zboží se může lišit, a proto se prakticky vypočítává až po vložení věci do košíku.

NSS nejprve řekl, že nabídka zboží v e-shopu je tzv. nabídkou ke koupi, pro kterou platí přesně vymezený seznam podstatných informací podle § 5a odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele, a že tzv. rozhodnutím ohledně koupě může být i rozhodnutí zákazníka e-shopu vložit vybrané zboží do virtuálního nákupního košíku. Dále uznal, že v naší věci jde jistě o nabídka zboží v e-shopu je nabídkou ke koupi podle § 2 odst. 1 písm. q) zákona, resp. výzvou ke koupi podle čl. 2 písm. i) směrnice 2005/29ES. Závěrem řekl, že z podkladů stěžovatelky nevyplývá, že by žalobkyně porušila povinnost sdělit spotřebitelům podstatné informace dle zákona o ochraně spotřebitele. Kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou.

Zdroj: Rozsudek NSS čj. 10 As 214/2022-44

Předchozí článekDalší článek