Z našich článků jste již určitě zjistili, co je to závazek. Každá věc má však svůj začátek a konec (i když slovo věc může být ve spojitosti se závazkem zavádějící), dle některých teorií dokonce i vesmír. Proto se dnes podíváme, jak zaniká závazek. Existuje mnoho způsobů, ale nejprve je třeba si říct, co vůbec zánik v našem případě znamená.
Při zániku závazku zaniká jako celek, což znamená, že současně zanikají i všechna práva a povinnosti, všechny dluhy a pohledávky. Toto je třeba odlišovat od zániku samotného dluhu, kdy pohledávka nadále trvá a obráceně. K zániku závazku může dojít na základě vůle subjektů, či bez jejich přičinění. K zániku závazku může proto dojít i na základě právní události.
Typický příklad je smrt věřitele. Právní skutečnosti vedoucí ke vzniku závazku, mohou samozřejmě vést i k jeho zániku.
Nejžádanějším druhem zániku závazku je splnění (soluce), neboť jím dojde k naplnění smyslu a účelu, kvůli kterému strany do závazku vstoupily. Dojde k němu pouze tehdy, když strany dostanou vše, co měly získat a co mělo být plněno. Často dochází k takzvanému synallagmatickému splnění závazku. Strany mají povinnost plnit si navzájem. Pro tyto vztahy platí, že každá ze stran je jak dlužníkem, tak věřitelem. Pokud má jedna strana plnit napřed, má možnost odepřít plnění, dokud druhá strana protiplnění neposkytne nebo nezajistí. To však pouze tehdy, pokud je plnění druhé strany ohroženo okolnostmi, které nebyly a neměly být u uzavření smlouvy známy.
Dalším typem zániku závazku může být započtení, které znamená, že v rozsahu, v jakém se pohledávka a dluh dvou stran překrývají, zaniknou. K započtení může dojít dohodou, avšak i jednostranně bez souhlasu druhé strany. Započtení lze provést pouze u vzájemných a stejnorodých pohledávek. Aktivně započítávaná pohledávka musí být splatná a pasivně započítávaná splnitelná. Musí dojít k projevu vůle, k započtení nedochází automaticky. Započíst nelze například pohledávky nevymahatelné, či pohledávky výživného.
Odstoupení od smlouvy jako následující příklad zániku závazku, je jednostranné právní jednání, kterým strana dává najevo svou vůli ukončit závazek. Obecně se závazek ruší s účinky ex tunc, tedy od počátku. Odstoupit od smlouvy lze ovšem pouze z důvodů stanovených zákonem. Například u podstatného porušení smlouvy prodlením dle § 1977.
Snadno zaměnitelný způsob zániku závazku je výpověď, ta má však účinky ex nunc tedy do budoucna. Závazek lze vypovědět ze zákonných důvodů, nebo pokud si tak strany ujednaly.
Ne až tak zvláštní způsob zániku závazku je splynutí, nebo-li konsolidace. Jedná se o zánik závazku z důvodu odpadnutí subjektu. V životě často nastanou situace, kdy se osoba dlužníka a věřitele stanou jednou, splynou. Zaniknou tak práva a povinnosti se závazkem spojená.
Zdroje: NOZ – § 1993, § 1982, § 2001, § 2009, § 1998, § 1908 an.