Nutná obrana

Nutná obrana je jednou z okolností vylučující protiprávnost, kterou zná český právní řád. Kromě tohoto institutu patří k dalším okolnostem vylučujícím protiprávnost dle českého trestního práva ještě krajní nouze (§ 28 TZ), svolení poškozeného (§ 30), oprávněné použití zbraně (§ 32) a přípustné riziko (§ 31).

 

V případě jednání v nutné obraně musí být splněny tři objektivní podmínky: přímo hrozící nebo trvající útok, útok směřuje proti zájmu chráněnému trestním zákoníkem a nepůjde o nutnou obranu, jestliže byla obrana zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Jednání v nutné obraně není pro společnost škodlivé, naopak je žádoucí, jelikož nahrazuje zásah veřejné moci. Jednání v nutné obraně není protiprávní, a proto se nejedná o trestný čin.

Ve vztahu ke krajní nouzi je nutná obrana speciálním privilegovaným případem. V krajní nouzi je obecně jako znak jakékoliv nebezpečí. Nutná obrana konkretizuje nebezpečí na přímo hrozící nebo trvající útok. Útok je úmyslné, protiprávní jednání člověka, jež je nebezpečné pro společnost. Nemusí to být nutně trestný čin. Jen takové jednání ospravedlňuje obranu proti útočníkovi.  Útokem není nebezpečné chování zvířete, ledaže by šlo o zvíře poštvané člověkem. Útok mívá nejčastěji formu konání, ovšem může mít i formu opomenutí (např. neopuštění cizího bytu). Škoda nevzniká komukoliv, ale pouze útočníkovi. Chybí i požadavek subsidiarity, který nalezneme u krajní nouze.

K nutné obraně je oprávněn kdokoliv. Každý je oprávněn odvrátit útok, i když ten není mířen proti němu samému. Pak se jedná o tzv. Pomoc v nutné obraně.

Trestní zákoník stanoví, že se nemůže jednat o nutnou obranu, pokud není splněn i požadavek přiměřenosti. Byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená útoku. Obrana musí být tak intenzivní, aby útok odvrátila, musí být silnější než útok sám, aby byla efektivní. Při posuzování přiměřenosti neplatí proporcionalita mezi škodou hrozící z útoku a škodou způsobenou obráncem. Nemůže mezi nimi ovšem být hrubý nepoměr.

Zdroj: Trestní právo hmotné, Jiří Jelínek a kolektiv., zákon č. 40/2009 Sb.