Nejvyšší soud zrušil rozsudky Městského soudu a Obvodního soudu pro Prahu 6 v případu neplatnosti výpovědi z nájmu směřované společným nájemníkům. Žalovaní v červnu 2012 přenechali žalobci a své dceři do užívání na dobu neurčitou podkrovní byt, který je součástí pozemku, jejž mají ve společném jmění manželů. Dopisem z 28. dubna 2016, pak sdělili žalobci a své dceři, které byl uvedený dopis také adresován a doručen, že jim vypovídají bez výpovědní doby společný nájem předmětného bytu, který jim vznikl podle § 2238 OZ. Výpověď odůvodnili konstatováním, že žalobce se vůči nim chová neúnosně (což podpořili tam uvedenými příklady) a že vzhledem k tomu, že se s jejich dcerou rozešel, budou byt potřebovat pro ni. Uplatněné výpovědní důvody podřadili pod ustanovení § 2291 odst. 1 ve spojení s § 2288 odst. 1 písm. d) a § 2288 odst. 2 písm. b) OZ.
Odvolací soud pokládal za správný právní názor, že účastníky řízení o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu musí být oba společní nájemci, kterým byla výpověď dána, a to ať už na straně žalující či žalované, neboť mají v tomto řízení postavení nerozlučných společníků. V návaznosti na to shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že je zde nedostatek věcné legitimace, jelikož řízení se neúčastnila vedle žalobce rovněž dcera žalovaných, tedy druhá společná nájemkyně bytu, které byla výpověď také adresována a doručena. Na podporu uvedeného právního závěru poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. září 2017, sp. zn. 26 Cdo 5939/2016, jehož závěry lze podle odvolacího soudu vztáhnout též na posuzovanou věc, a to i přesto, že byl vydán v řízení o přezkoumání oprávněnosti výpovědi společného nájmu bytu manžely. Žalobce podal dovolání.
Nejvyšší soud konstatoval, že společní nájemci bytu ve smyslu § 2270 odst. 1 OZ mají v řízení o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu dle § 2290 OZ postavení samostatných společníků. Nájem bytu může každému z nich skončit samostatně, a to i výpovědí adresovanou společně (v tomto případě) oběma z nich. Na rozdíl od manželů, kteří mají jako nositelé společného nájemního práva specifické postavení. Uvedené se přitom v oblasti procesního práva projeví právě tím, že účastníky řízení o žalobě nemusí být všichni společní nájemci bytu, kterým byla výpověď dána. Pro společné nájemce bytu, kteří nejsou manžely, neplatí, že závěr o oprávněnosti výpovědi musí pro všechny z nich vyznít stejně. Z uvedeného vyplývá, že každý ze společných nájemců, jež nejsou manžely, je oprávněn domáhat se samostatně přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu bez ohledu na procesní aktivitu dalších společných nájemců. Další společní nájemci pak nemusejí být účastníky řízení o žalobě dle § 2290 OZ ani na žalované straně a je v této souvislosti nerozhodné, že výpověď byla dána společně všem společným nájemcům. Z uvedených důvodů je jasné, že neobstojí ani argument o nedostatku věcné legitimace.
Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky č.j. 26 Cdo 1502/2021-173 ze dne 17.8.2021