Nejvyšší soud ve svém březnovém rozsudku odstranil pochybnosti v otázkách, co je a co už není správní řízení. Ne vždy mají úkony správních orgánů přímo povahu správního rozhodnutí, a proto nemusí být dodržovány formality podání.
Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 263 538 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem uložil žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 107 000 Kč spolu s 8,05% úrokem z prodlení a co do zbytku části žalobu zamítl. Odvolací soud změnil výrok o přiznání částky 107 000 Kč na zamítavý a uložil žalobkyni zaplacení náhrady nákladů řízení žalované před soudy obou stupňů.
Soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování, kdy zjistil, že správní úřad pochybil, když žalobkyni neupozornil, že soubor s názvem „2017 FPOS – náhrada za průtahy.pdf“, který ovšem chybně obsahoval pouze plnou moc advokáta, neobsahuje vznesení nároku. Vyvrátil tak námitku žalované o promlčení nároku. Odvolací soud bez jakéhokoliv nového dokazování řekl, že nárok promlčen byl. Žalobkyně se dovolala s tím, že považuje za správné závěry soudu prvního stupně.
Předběžné projednání nároku na náhradu škody u příslušného ústředního orgánu má neformální povahu, nejsou pro ně stanoveny žádné procesní postupy a nepředpokládá se ani, že by tento orgán vydával nějaké rozhodnutí (buď požadavku vyhoví a uplatněnou částku zaplatí, nebo tak neučiní; nesdělí-li poškozenému své odmítavé stanovisko, zakládá mu uplynutí šestiměsíční lhůty možnost obrátit se na soud). Tím spíše tedy není možné považovat tento specifický institut za správní řízení, na nějž by se vztahovala ustanovení správního řádu; sdělení příslušného orgánu poškozenému, že jím uplatněný nárok bude (zcela nebo zčásti) či nebude uspokojen, není správním rozhodnutím, ale svou povahou odpovídá občanskoprávnímu úkonu státu jednajícího příslušným správním orgánem. Aplikace správního řádu je pro tento případ výslovně vyloučena (§ 1 odst. 3 správního řádu). Zákon nepředepisuje náležitosti podání, kterým se poškozený na příslušný úřad obrací, a je proto třeba vycházet z toho, že z něj musí být zřejmé skutkové vylíčení důvodů uplatnění nároku, tj. alespoň stručný popis nesprávného úředního postupu či označení nezákonného rozhodnutí, tak aby nebyl zaměnitelný s jiným, specifikace způsobené újmy a tvrzení o vztahu příčinné souvislosti. Ačkoli zákon neuvádí, jaké náležitosti má předběžné projednání obsahovat, je potřeba, aby příslušný úřad při posuzování těchto projednání nepostupoval příliš formalisticky a vycházel z obsahu takového návrhu na předběžné projednání.
Dle NS chtěl-li odvolací soud korigovat uvedené skutkové zjištění soudu prvního stupně na základě listiny dokládající odeslání a doručení zprávy do datové schránky ministerstva, měl způsobem předvídaným v § 213 odst. 2 OSŘ zopakovat dokazování či alespoň účastníky seznámit se svou pochybností stran skutkových zjištění soudu prvního stupně a jedině pak mohl dospět ke skutkovému zjištění odlišnému od soudu prvního stupně.
Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky č.j. 30 Cdo 579/2021-261 ze dne 28.3.2022