Pravidlo § 2951 odst. 1 OZ říká, že škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. To má ovšem své limity a nelze ho dodržet vždy, jak rozhodl Nejvyšší soud dne 16. 5. 2022.
Žalobkyně podala žalobu proti žalované pojišťovně, která stanovila cenu opravy jejího vozidla na 92.184,32 Kč, obecnou cenu vozidla podle znaleckého standardu na 31.000 Kč včetně DPH, pojistnou událost proto uzavřela jako tzv. totální škodu a po odečtení hodnoty zbytku poškozeného vozidla vyplatila žalobkyni 27.000 Kč. Soud prvního stupně poukázal na § 2951 odst. 1 OZ a dospěl k závěru, že opravu vozidla, jejíž cena mnohonásobně převyšuje cenu vozidla před poškozením, nelze považovat za účelnou. Pro vznik nároku podle § 2969 odst. 2 OZ, náhrada za poškození věci zvláštní obliby, dle soudu nebyly naplněny podmínky.
Žalobkyně se odvolala, avšak odvolací soud rozsudek prvního stupně potvrdil. Žalobkyně proto podala dovolání, kde argumentovala tím, že se odvolací soud odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2782/2017. Podle těchto rozhodnutí ekonomická hodnota vozidla není determinována pouze jeho technickou či funkční hodnotou, nýbrž obecně tím, jaký užitek je svému vlastníku způsobilé přinést. Zdůraznila, že je v invalidním důchodu, a proto má vozidlo naprosto jinou hodnotu pro její zdravotní stav, invaliditu a nemožnost si pořídit za poskytnuté plnění jiný automobil, než pro kohokoliv jiného. Vozidlo ji mělo sloužit v podstatě jako zdravotní pomůcka, jako jediný způsob dopravy do chráněné dílny, při zaopatřování životních potřeb, komunikaci s okolím, aktivitách, které jí přinášejí radost.
Nejvyšší soud konstatoval, že stanoví-li § 2951 odst. 1 OZ, že zákonem preferovaná varianta náhrady škody uvedením do předešlého stavu se uplatní tehdy, je-li možná, má tím bezpochyby na mysli nejen možnost faktickou (oprava vozu je – bez ohledu na výši nákladů – technicky a konstrukčně proveditelná), právní (uvedení do předešlého stavu nebrání překážka daná normativním právním aktem), ale též možnost hospodářskou, tj. splnění podmínky smysluplnosti opravy věci při současném přihlédnutí k poměrům poškozeného a jeho zájmu na zachování neporušitelnosti vlastnictví konkrétní věci. Zcela obecně lze považovat za přípustné zhruba 30% překročení celkové obvyklé ceny poškozené věci, neboť více jak o třetinu vyšší náklady na opravu věci oproti její obecné ceně před poškozením již zpravidla představují nepoměrně vysoké náklady a znamenají příliš drahou a v důsledku toho i ekonomicky neefektivní opravu věci.
Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky č.j. 25 Cdo 2651/2021-95 ze dne 16.5.2022