Podle § 2048 odst. 1 OZ platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Dále dle § 2051 OZ může soud nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.
Velký senát Nejvyššího soudu dne 11.1.2023 zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Případ se týkal věci porušení povinnosti mlčenlivosti, kdy se žalovaný vyjádřil do celonárodního média o dohodě mezi jím a žalobcem týkající se Autosalonu v Brně. Rozsudek odvolacího soudu vyhověl žalobci a uložil žalovanému zaplatit smluvní pokutu a náklady řízení. Žalovaný se odvolal a argumentoval tím, že povinnost mlčenlivosti neporušil, neboť v deníku mluvil pouze o existenci, nikoliv obsahu dohody. Apeloval tak na moderační právo soudu a zároveň vyčetl soudu odvolacímu, že při zkoumání přiměřenosti smluvní pokuty nezohlednil účel utvrzené smluvní povinnosti a důvod, proč bylo utvrzení sjednáno.
Rozhodnutí soudu o použití moderačního práva ve smyslu § 301 obch. zák. zahrnuje dle NS tři fáze. V první fázi soud řeší otázku, zda byla sjednána nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta. Pro toto posouzení zákon žádná kritéria nestanoví; závěr o tom, zda je sjednána nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta, je tedy věcí volného uvážení soudu. Posouzení otázky (ne)přiměřenosti smluvní pokuty závisí na okolnostech konkrétního případu, zejména na důvodech, které ke sjednání posuzované výše smluvní pokuty vedly, a na okolnostech, které je provázely. Není rovněž vyloučeno, aby soud již při posuzování této otázky přihlédl k významu a hodnotě zajišťované povinnosti, zákon mu to však neukládá. V případě, kdy soud dojde k závěru o nepřiměřenosti smluvní pokuty, nastupuje druhá fáze, kdy posoudí, zdali použije svého moderačního práva či nikoli; § 301 obch. zák. zakotvuje právo, nikoli povinnost soudu snížit nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu. Zákon ani v této druhé fázi nevymezuje žádná kritéria pro rozhodnutí. Bude-li výsledkem druhé fáze rozhodování soudu závěr, že svého moderačního práva využije, nastupuje třetí etapa jeho rozhodování, kdy posuzuje, až kam (v jakém rozsahu) nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu sníží. Teprve v této fázi je soud ze zákona povinen přihlédnout k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, přičemž možnost snížit smluvní pokutu není neomezená – věřitel má vždy právo na pokutu alespoň ve výši vzniklé škody. Toto vychází ze starších rozhodnutí NS. Velký senát se ovšem v probíraném případě odchýlil od starších rozhodnutích s tím, že smluvní pokuta nelze dovozovat, tak že moderace smluvní pokuty má být i v novém občanském zákoníku pojímána stejným způsobem, jak tomu bylo doposud dle starého ZOK. Moderaci smluvní pokuty dle NS již nelze chápat jako zvláštní případ obsahové kontroly smluvního ujednání, nýbrž je třeba ji vnímat jako způsob dodatečné kontroly přiměřenosti konkrétního nároku, při níž by mělo být přihlédnuto i k jiným okolnostem než pouze k těm, jež byly dány při sjednání smluvní pokuty. Velký senát uzavřel, že východiskem se stává zkoumání přiměřenosti konkrétní pohledávky na smluvní pokutu a jejím cílem pak zajištění toho, aby s ohledem na konkrétní zájmy stran nebyla věřiteli hrazena smluvní pokuta in concreto nepřiměřená.
Zdroj: 31 Cdo 2273/2022-162