Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněné, která byla uznána vinnou z přečinu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru dle § 208 odst. 1 TZ. Činu se obviněná dopustila tím, že po vypršení smlouvy o ubytování dle § 2326 OZ nadále bez zákonného důvodu obývala byt v ubytovně další tři měsíce. Obviněná podala odvolání, které odvolací soud jako nedůvodné zamítl. Usnesení o zamítnutí odvolání napadla obviněná dovoláním.
Obviněná v dovolání namítala že nemohla naplnit skutkovou podstatu přečinu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytového prostoru, neboť neužívala dům, byt ani nebytový prostor, ale pouze pokoj na ubytovně, který nebyl bytem. Rozhodující byl dle obviněné nikoli faktický stav, ale stav, za kterého byl prostor kolaudován. Ostatně kdyby šlo o byt, nebyla by uzavírána smlouva o ubytování, ale nájemní smlouva. Dále obviněná namítla, že pokud setrvala v předmětném pokoji na ubytovně i v měsících leden až březen 2022, nejednala protiprávně, neboť došlo k obnovení smluvního vztahu podle § 2230 odst. 1 OZ, když do jednoho měsíce od uplynutí nájemní doby nebyla pronajímatelem vyzvána k vyklizení pokoje. Přitom není možné dle obviněné aplikovat § 2230 odst. 2 OZ, neboť pronajímatel již předtím vícekrát deklaroval, že smluvní vztah ukončí, a přesto jej pak znovu obnovil. Obviněná tak neměla důvod se domnívat, že tentokrát tomu bude jinak.
Přečinu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 208 odst. 1 TZ se dopustí ten, kdo protiprávně obsadí nebo užívá dům, byt nebo nebytový prostor jiného. Protiprávním užíváním se rozumí setrvání v domě nebo bytě nebo nebytovém prostoru jiného bez právního důvodu. Bytem se dle § 2236 OZ rozumí místnost nebo soubor místností, které jsou částí domu, tvoří obytný prostor a jsou určeny a užívány k účelu bydlení. Povaha pronajatého prostoru podle veřejného práva a stav, v jakém je prostor zkolaudován, je pouze určitým vodítkem při zkoumání způsobilosti prostoru k nájmu jako dům nebo byt (případně nebytový prostor). Obytné prostory užívané obviněnou dle NS bezpochyby byly bytem ve smyslu § 208 odst. 1 TZ. Dále dle NS nebylo podstatné, že nebyla uzavřena nájemní smlouva, ale „pouze“ smlouva o ubytování. Sama obviněná užívala byt po dobu delší tří let, což je dle NS dostatečná doba pro vznik domova. Námitky obviněné byly proto neopodstatněné.
Zdroj: Usnesení Nejvyššího soudu České republiky č.j. 7 Tdo 1170/2022-145 ze dne 11.1.2023