Stěžovatel byl dne 6.1.2023 vzat do vazby. Krajský soud nepřijal nabídku peněžité záruky. Stěžovatel je v Polské republice stíhán za hospodářské a daňové zločiny spáchané v letech 2016 a 2017, za které mu hrozí trest odnětí svobody v trvání až 10 let. Krajský soud dospěl k závěru, že podmínky ke vzetí stěžovatele do předběžné vazby jsou splněny. Tento svůj závěr odůvodnil tím, že přestože stěžovatel věděl, že polské justiční orgány jej hledají a dokonce věděl, že k zadržení jeho osoby byl vydán evropský zatýkací rozkaz, záměrně se vyhýbal přímému styku s polskými justičními orgány.
Proti usnesení krajského soudu podal stěžovatel v zákonné lhůtě blanketní stížnost, přičemž uvedl, že z důvodů jazykové bariéry její odůvodnění doplní ve lhůtě 21 dnů do 7. 2. 2023. Vrchní soud napadeným usnesením tuto stížnost zamítl, a to aniž by vyčkal na avizované doplnění jejího odůvodnění. Svůj postup vrchní soud odůvodnil tím, že usnesení krajského soudu bylo stěžovateli i jeho obhájci doručeno dne 16. 1. 2023, k předložení stížnostnímu soudu došlo dne 24. 1. 2023 a s ohledem na to, že rozhodnutí o vzetí či trvání vazby je vždy podmíněno požadavkem přednostního a co nejrychlejšího projednání, rozhodl se nevyčkat na doplnění odůvodnění stížnosti, které navíc ani nepředstavuje obligatorní součást stížnosti.
Stěžovatel následně předmětnou blanketní stížnosti proti usnesení krajského soudu v jím předem avizované lhůtě dne 6. 2. 2023 doplnil, přičemž obsáhle rozporoval důvodnost vzetí do vazby. S touto argumentací se však vrchní soud již nemohl seznámit, neboť nyní napadené usnesení je ze dne 1. 2. 2023.
ÚS se již v minulosti opakovaně zabýval blanketní stížností. Z jeho ustálené judikatury vyplývá zásadně požadavek, aby soud, který obdržel blanketní stížnost s avizovaným doplněním jejího odůvodnění v konkrétně stanovené lhůtě, buď vyčkal na takové doplnění, anebo účastníka, je-li kontaktní, vyzval k doplnění stížnosti ve lhůtě kratší. Ústavní soud proto zastává právní názor, že ve vazebních věcech, kdy si stěžovatel vyhradil ve vazebním řízení lhůtu pro odůvodnění své blanketní stížnosti, má orgán, který o ní rozhoduje, buď upozornit stěžovatele na nepřiměřenost navržené lhůty pro odůvodnění a stanovit mu namísto toho lhůtu přiměřenou, nebo má vyčkat doplnění stížnosti. Pouze výjimečně, neumožňuje-li aktuální procesní situace jiný postup, může o stížnosti rozhodnout bez dalšího. Takovým výjimečným důvodem však nemůže být požadavek na urychlené vyřizování trestních věcí, neboť ten je stanoven k ochraně osoby, proti níž se trestní řízení vede, a žádá-li tato osoba, aby bylo s rozhodnutím posečkáno v zájmu její obhajoby, je třeba takový návrh upřednostnit před požadavkem na rychlost řízení.
Zdroj: Nález Ústavního soudu České republiky sp.zn. III.ÚS 630/23 ze dne 9.5.2023