Velký senát Nejvyššího soudu se po postoupení věci zabýval spornou otázkou, zda přečin popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia podle § 405 TZ může spáchat i ten, kdo pouze vydá a rozšiřuje knihu (nebo nějaký text, případně film či zvukovou nahrávku apod.) jiného autora, aniž by se i on sám v této knize nebo nějakém díle (například v předmluvě nebo v doprovodném či vysvětlujícím komentáři) vyjádřil souhlasným způsobem tak, aby to naplňovalo znaky uvedeného přečinu.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se dovolatelka jako jediná jednatelka obchodní společnosti Bodyart Press s.r.o. dopustila zmiňovaného přečinu schvalování genocidia tím, že zajistila překlad knihy s původním názvem „The Myth of the Six Milion“, tedy „Mýtus 6 milionů“ od autora Davida L. Hoggana. Dovolatelka překlad knihy dále vydala a nabízela na webových stránkách společnosti, přestože byla srozuměna s tím, že obsah této knihy patří do diskurzu popírání holokaustu a prostředí lidí popírajících holokaust.
Věc původně projednával senát č. 7 trestního kolegia Nejvyššího soudu, avšak ten došel k odlišnému závěru než senát č. 8, který se již touto spornou otázkou zabýval ve svém dříve vydaném usnesení ze dne 12. 6. 2019, sp. zn. 8 Tdo 314/2019. Věc byla tedy postoupena příslušnému velkému senátu.
Přečinu popírání… genocidia podle § 405 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické, komunistické nebo jiné genocidium nebo nacistické, komunistické nebo jiné zločiny proti lidskosti nebo válečné zločiny nebo zločiny proti míru. Dle článku II. Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidia se genocidiem rozumí činy spáchané v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou, a to: a) usmrcení příslušníků takové skupiny, b) způsobení těžkých tělesných ublížení nebo duševních poruch členům takové skupiny, c) úmyslné uvedení kterékoli skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit její úplné nebo částečné fyzické zničení, d) opatření směřující k tomu, aby se v takové skupině bránilo rození dětí, e) násilné převádění dětí z jedné skupiny do jiné. Popírání ve smyslu § 405 TZ se pachatel dopustí, jestliže bude tvrdit, že k určitým historickým událostem, o jejichž realitě není žádných pochyb a které naplňují znaky genocidia nebo jiných zločinů proti lidskosti atd., vůbec nedošlo. Zpochybňováním těchto zločinů bude za stejných podmínek relativizování jejich závažnosti, zlehčování, tvrzení, že k těmto událostem sice došlo, ale nikoli za takových podmínek a v takovém rozsahu apod. Z hlediska subjektivní stránky jde v § 405 TZ o úmyslný trestný čin, přičemž postačí úmysl eventuální[1]. Ustanovení § 405 TZ je nutno dle NS vykládat v kontextu s ochranou společnosti před negativními jevy, které útočí na základní myšlenky humanismu. Proto nemá přímý vliv skutečnost, zda se k dílu, naplňujícímu výše uvedené znaky, dostane potenciální čtenář přímo od autora díla, nebo od publikující osoby, která dále šíří cizí dílo. Důležité je právě to, že se mu otevře přístup k závadnému dílu. K tomu, aby nebyly naplněny uvedené znaky přečinu a zároveň byla zachována ochrana společnosti před veřejným popíráním, zpochybňováním, schvalováním a ospravedlňováním genocidia a jiných zločinů proti lidskosti, válečných zločinů či zločinů proti míru, muselo by být příslušné dílo doplněno o nedílnou část obsahující nejen jasně vyjádřený odmítavý postoj publikujícího ke konkrétnímu obsahu takového díla, ale rovněž i komentář upozorňující cílovou skupinu díla na ahistoričnost či nevědeckost prezentovaných závěrů.
[1] Úmysl nepřímý – pachatel věděl, že trestný čin spáchat může, a pro případ, že jej spáchá, s tím byl srozuměn