Neoprávněné zadržení řidičského průkazu a náhrada škody

Neoprávněné zadržení řidičského průkazu a náhrada škody

Netradičně vydal Ústavní soud (dále jen ÚS) rozhodnutí o náhradě škody ve výši pouze bagatelní částky, přestože se jednalo o částku zanedbatelnější. Podstata případu se ovšem dotýkala přímo porušení základních práv úřady, čemuž se jurisdikce ÚS nemůže vyhnout. Dne 23. 2. 2021 proto vydal ÚS nález, ve kterém řeší případ falešně pozitivního testu na přítomnost drog a odebrání řidičského průkazu.

Stěžovatel se na ÚS obrátil, neboť byl dne 6. 5. 2018 zadržen hlídkou policie a podroben namátkové silniční kontrole, při které došlo i k použití orientačního testu DrugWipe, který se používá k předběžnému zjištění, zda je řidič pod vlivem drog.

Výsledek testu byl pozitivní na amfetamin a metanfetamin. Stěžovateli byl proto odebrán řidičský průkaz dle § 118b zákona o silničním provozu. Stěžovatel popřel, že by byl pod vlivem návykových látek a podrobil se testu moči a krve v nemocnici.

Výsledky obou testů byly negativní. Zadržení řidičského průkazu bylo oznámeno magistrátu, který následně vydal oznámení o zahájení řízení o zadržení řidičského průkazu. Řízení bylo zastaveno, ale stěžovatel neměl v držbě svůj řidičský průkaz od 6. 5. 2018 do 4. 6. 2018. Stěžovatel proto uplatnil u Ministerstva dopravy (vedlejší účastnice) nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy, jež mu byla způsobena neoprávněným zadržením řidičského průkazu. Vedlejší účastnice uplatněné nároky odmítla s tím, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ani k vydání nezákonného rozhodnutí. Jako reakci podal stěžovatel žalobu, kterou se nároků dále domáhal.

Obvodní soud dal stěžovateli za pravdu. Vedlejší účastnice se ovšem odvolala a Městský soud změnil rozsudek obvodního soudu tak, že žalobu zamítl. Stěžovatel se tedy obrátil na Ústavní soud.

ÚS konstatoval, že je ústavní stížnost důvodná. Napadený rozsudek městského soudu se svou intenzitou dotýká samotné podstaty a smyslu ústavního práva na náhradu škody (způsobená škoda a žádná náhrada) způsobené nesprávným úředním postupem podle čl. 36 odst. 3 Listiny. Zdůraznil, že přestože se jedná o bagatelní částku, rozsudek Městského soudu by mohl mít vliv na jiná řízení. Důvěra nemůže být dána tam, kde nezákonnost či nesprávnost aktů veřejné moci není sankcionována v podobě povinnosti státu k náhradě škody či jiné újmy. Ústavní soud setrvává na názoru, že součástí požadavků na demokratický právní stát je rovněž povinnost nést odpovědnost za jednání jeho orgánů, či za jednání, kterým orgány veřejné moci přímo zasahují do základních práv jednotlivce. Tedy nést odpovědnost za odškodnění. Pro budování důvěry občanů v materiální právní stát je důležité, aby každá majetková újma způsobená nesprávným úředním postupem či nezákonným zásahem veřejné moci proti jednotlivci byla odčiněna. Dle ÚS je skutková podstata případu jednoduchá a je proto třeba pouze určit, kdo je za falešně pozitivní výsledek zodpovědný a shledal, že za daných skutečností provedené silniční kontroly, je v demokratickém státě zcela nepřípustné, aby za takto falešně pozitivní test nesl jakékoliv materiální následky jednotlivec. V posuzované věci tak byly naplněny veškeré předpoklady pro přiznání náhrady újmy stěžovateli způsobené nezákonným postupem státu. Přesto Městský soud vyloučil odpovědnost státu a omezil tak ústavně chráněné právo stěžovatele na náhradu škody podle čl. 36 odst. 3 Listiny v rozporu s principy právního státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy. ÚS proto stížnosti vyhověl a napadený rozsudek zrušil.       

 

Zdroj: nález IV. ÚS 2009/20