Poslanecké sněmovně byl předložen návrh zákona, který reaguje na úkol obsažený v návrhu Akčního plánu prevence domácího a genderově podmíněného násilí na léta 2023-2026. V případě přijetí návrhu by mělo dojít hlavně k podstatné novelizaci trestního zákoníku v hlavě třetí Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti.
Poslanecké sněmovně byl předložen návrh zákona, který by měl zajistit transpozici Evropské směrnice o zajištění globální minimální úrovně zdanění nadnárodních skupin podniků a velkých vnitrostátních skupin v Unii do českého právního řádu. Návrh slibuje minimalizaci tzv. excesivní daňové konkurence mezi státy (omezení tzv. race to the bottom[1] v oblasti korporátního zdanění). Zavedení minimální daně povede k tomu, že zisky velkých společností budou zdaněny alespoň na minimální efektivní úrovni 15 %. Směrnice nicméně stanoví výjimky ve vztahu k vybraným druhům entit.
Ústavní soud v květnu tohoto roku zrušil rozsudky Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, neboť rozhodnutí porušila právo stěžovatelů na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na náhradu škody podle čl. 36 odst. 3 Listiny.
Dne 31. července 2023 zamítl Ústavní soud stížnost, která se týkala smrti šedesáti sedmileté pacientky, která byla hospitalizována v nemocnici v Pardubickém kraji. Stěžovatelé byli děti pacientky. Lékaři jednostranně vydali pokyn k neprovádění resuscitace „Do Not Resuscitate“ (ne-resuscituj, dále jen „DNR“), aniž by o tom informovali ji či její blízké. V řízení u obecných soudů se stěžovatelé jako pozůstalí domáhali proti nemocnici zaplacení 720 000 Kč jako náhrady za újmu způsobenou usmrcením.
Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením ustanovil pozůstalou dceru zůstavitele správkyní celé pozůstalosti. Soud jí nařídil vykonávat funkci s péčí řádného hospodáře. Uvedl, že v řízení o pozůstalosti byl zjištěn spor o dědické právo a je zde předpoklad, že toto řízení bude trvat delší dobu, neboť zůstavitelka byla osobou samostatně výdělečně činnou, která pronajímala nemovitosti, a proto je vhodné, aby byl ustanoven správce pozůstalosti.
Jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Takové osvobození se se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. Osvobození podle § 414 insolvenčního zákona se nedotýká peněžitého trestu nebo jiné majetkové sankce, která byla dlužníku uložena v trestním řízení pro úmyslný trestný čin, pohledávek na náhradu škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti a dále pohledávek věřitelů na výživném ze zákona a pohledávek věřitelů na náhradu škody způsobené na zdraví.